Recenze k filmu

Cesta do středověku

scénář

Antonín Buček, Martin Daněk

režie, hudba, střih

Antonín Buček

digitální efekty a další pomoc

Martin Daněk

Téměř hodinu a půl může divák napjatě sledovat nový film z produkce společnosti Wild Tiger. Pravda, že autor (Antonín Buček) již nějaký ten film stvořil a dokonce si ve svých adaptacích zahrál (Oběť, Keep Living, Oběť II), ale snad tohle není jeho vrcholného dílo?!

Celý film vypráví o dvou sourozeneckých párech. Sourozenci ze středověku – Elizabeth (Milada Lázníčková) a rytíř Vilém (Martin Daněk) se setkají se sourozenci z budoucnosti, tedy z dnešní doby, s Klárou (Michaela Šteflíčková) a Jarkem (Jožin Buchta). Klára s Jarkem najdou na půdě starý zápisník, kde je napsáno, že se každých 200 let otvírá brána do středověku a náhodou se právě zítra má otevřít znovu. A tak mají hlavní hrdinové možnost podívat se o několik století zpátky.

Druhý den tedy projdou bránou a ocitnou se ve středověku. Zprvu si myslí, že je tam nuda, ale brzy poznají, že tomu tak rozhodně není. Právě v tu chvíli potkají další dva hrdiny filmu – Elu a Viléma, jak před někým utíkají. Když se ze zátočiny na koni vyřítí strašlivý rytíř Okulár (Zdeněk Pleva), dají se také na úprk a schovají se všichni čtyři v křoví. V tom Vilém spatří krásu Kláry a Jarek se zamiluje do Ely. Tím v pozadí začíná milostný příběh.

Zlá a ošklivá ježibaba (Mariana Hájová), neustále vařící nějaké lektvary, si v chaloupce drží dědka (Honza Daněk) a služku (Hana Šlezingerová). Dědek je ale starý, a tak si ježibaba pomýšlí na mladého a krásného rytíře z budoucnosti – Jarka. Proto se spojí se svým starým přítelem Okulárem, který jí má pomoci Jarka do chaloupky nalákat.

Okulár má ale jiné plány. Chce unést obě krásné dívky. Jednou ráno, když jdou děvčata k potoku na ranní hygienu, čímž vlastně opouští své udatné rytíře, kteří je chrání, využije Okulár příležitosti a snaží se děvčata nalákat na cukrovou homoli. Klára má velice racionální názor a Okulára pošle do háje, ale Elizabeth má cukrovou homoli ráda, a tak se nalákat nechá.

Později, když je s Klárou uvězněna v podzemí Okulárova hradu, svého činu lituje. Děvčata, ale očekávají brzké vysvobození od svých drahých bratříčků nebo spíš každá od svého milého.

Rytířové a Vilémův sluha Matěj (Přemek Oprchal) jdou opravdu dívky vysvobodit, ale cesta není lehká. Potkají starého žebráka (Lukáš Dvořáček), který chce jít s nimi za dobrodružstvím. Musí překonat Území brutální Nikolky (Nikolka Šlezingerová) nebo se dostanou na místo, kde zemřel slavný rytíř Rigalt z Hnojníkova. Nakonec však musí vzdorovat samotnému Okulárovi a celé jeho armádě strašlivých skřetů (Michal Špondr, Honza Daněk, Jura Šlezinger, Tadeáš Buček, Michal Daněk, Jirka Lev). Bitvu sice vyhrají, ale sluha Matěj v boji padne.

Po bitvě se konečně dostali k hradu. Jarek pochopil, že na kačence, kterou Okulár zanechal na místě únosu, je napsané heslo, kterým otevřel bránu od hradu. Vstoupili tedy dovnitř a ponořili se do temnoty podzemních chodeb. Jak procházeli labyrintem, zaslechli občas nějaké sténání nebo volání o pomoc, ale to nijak zvlášť nevnímali a šli kam je nohy nesly. Dostali se také do místnosti, která už dál nevedla a kde probudili Kostěje (Honza Gregorovič), před kterým utekli. Nakonec dívky našli, osvobodili je a dostali se z hradu ven. Strašlivý Kostěj je ale začal pronásledovat. Nikdo z nich však nevěděl, jak se ho zbavit, a tak se rozhodli jít pro radu k ježibabě. Kostěj je však neustále honil, až se mu podařilo je rozdělit. Vilém běžel s Klárou a Jarek utíkal s Elou, ale pak se ztratili. Obě dvojice se k ježibabě vypravily na vlastní pěst.

První dorazil Jarek s Elou. Jarek vešel dovnitř, aby se zeptal, jak Kostěje zabít, ale ježibaba si ho tam chtěla nechat a nechtěla mu poradit. Nakonec mu přece jen pomohla, ale Jarek jí za to musel dát jeden svůj vlas.

Mezitím oba páry prožívají kus své lásky. Ale každá doba přináší své. Zatímco Ela Jarkovy choutky zahání a nechce být hrr, Kláru naopak neuspokojí, když ji Vilém políbí jen na ruku. Ježibaba byla na Jarka rozmrzelá, a tak využila svoji zbraň – WooDoo panenku, kterou si mohla vyrobit díky Jarkovu vlasu, a pírko. Vždy, když panenku polechtala, jako by polechtala Jarka, který tak má občas záchvaty smíchu a nikdo neví proč.

Vilém a Klára se setkávají s Jarkem a Elou u kapličky, kde chtějí získat svěcenou vodu, aby jí mohli Kostěje pokropit. Jarek vešel dovnitř, ale vzal tam nejen svěcenou vodu, ale pro jistotu i kříž a další věci. Aby přilákali Kostěje, připoutali Kláru ke stromu jako návnadu. Kostěj přiběhl a začal boj. Vilém jej chtěl hned polít svěcenou vodou, ale Kostěj mu lahvičku vyrazil z ruky. Naštěstí ji chytil Jarek a když byl Kostěj zabrán do boje s Vilémem, Jarek ho pokropil a Kostěj se rozplynul.

Pak nastal čas loučení. Vilém a Elizabeth zůstali ve své době, Jarek a Klára se vrátili do své doby. Jejich láska zůstala ta tam. Třeba se zase sejdou za 200 let. Naneštěstí Jarkova kletba od Ježibaby nepominula.

Celý film doplňuje hudba. Zpravidla je výstižná k dané situaci. Zajímavým doplňkem je například místo, kde se zpívá zamilovaná píseň Ty krávo. Asi málo kdo z hochů či rytířů by oslovoval svoji milou krávo.

Velice zdařilý je konec filmu. Nazvala bych jej klamným. Proč? To se dozvíte, jestliže se podíváte na Cestu do středověku až do konce.

Snad tímto celovečerním filmem, možno nazvat třeba historickou pohádkou, režisér svoji tvorbu nekončí. Doufejme, že je to jeho počátek a teprve ke svému vrcholnému dílnu dospívá. Proto popřejme mnoho dalších povedených filmů.

© Miriam Loučková